Cirkus se zvířaty aneb kultura nebo týrání zvířat

Senátoři v pátek 13.11. 2020 schválili, zákaz drezury divokých zvířat v cirkusech i jejich rozmnožování.

Věřím, že každý máte svůj názor, zda zvířata do cirkusu patří, či nikoliv a co je korektní.  Avšak myslím si, že není správné, když politici podlehnou demagogii a propagandě jedné strany. Je chybou, pokud zákon schválí na základě nepravdivých informací nebo nenávisti vůči určité skupině. Domnívám se, že v tomto případě k tomu bohužel došlo.

Fakta, kterými neziskové organizace brojily proti cirkusům, byla dávno vyvrácena, přesto však na základě těchto údajů politici zákon přijali, navíc se ani nepřišli podívat, jak to v cirkusech opravdu chodí.

 

 

 

ZVÍŘATA JSOU TÝRÁNA

 

Ano, buďme upřímní, zvířata bohužel jsou týrána. Jenže ne v cirkusech. Tedy v těch českých. A jak to vím? Je to prosté. Stačí mít otevřené oči, dívat se kolem sebe a zajímat se. Každý cirkus je pravidelně kontrolován, a to i několikrát do měsíce. K tomu je téměř neustále otevřen veřejnosti. Je stále na očích. Navíc nikdo by se nechtěl a ani nešel podívat na třesoucí se, vyhublé lvy bez hřívy, zubů a s krví podlitýma očima. Ne! V cirkusech je ke zvířatům přistupováno jako ke členům rodiny. Jsou milována, opečovávaná a hýčkaná.

A CO DREZURA? BIČE, BODÁKY A ROZŽHAVENÉ DESKY?

            Ale kdepak, už dávno se od takovýchto brutálních metod upustilo. Bičem trenér zvířata nebije, nicméně jej používá jako svou prodlouženou ruku a s jeho pomocí si zvířata navádí. Navíc je i v zákoně stanoveno, že drezura musí probíhat bezbolestně. A jde to. Jmenuje se to metoda pozitivního posilování a využívá se všude. Při výcviku psů, policejních koní i v některých zoo je zařazena jako enrichement a má zvíře zabavit, avšak rodištěm této metody je právě cirkus.

Celý výcvik je postaven na hře a na tom, že zvíře cvičit chce. Nelze ho tedy nutit. Proto mnoho zvířat, které potkáte v cirkusové zoo, na představeních neuvidíte. Jednoduše se jim nechce cvičit, nebaví je to. Nikdo je nenutí, nelámou nad nimi hůl a nezbavují se jich. Jsou členy rodiny a ta je přijímá takové, jací jsou.

 A jak to funguje? Zjednodušeně řečeno jedná se o dialog mezi zvířetem a cvičitelem, který je založen na podnětu, chování a odměně. Splní-li zvíře tento podnět, získá odměnu, kterou může být cokoliv, pamlsek, hračka nebo pomazlení. V tomto případě se tedy podnět stává příležitostí pro zvíře, nikoliv jeho povinností. Následně se tento postup opakuje stále dokola, vždyť přece opakování je matkou moudrosti, až nakonec si zvíře daný cvik zafixuje. Přesto, že se tato metoda může zdát velmi jednoduchá, vyžaduje od trenéra velkou trpělivost, lásku a úctu.

            Výsledek, za tu námahu stojí, bere dech. Všichni v šapitó napjatě sledují každý pohyb. Kochají se majestátní krásou šelem i překvapivou obratností medvědů. Kdo z nich tušil, že medvěd je schopný jízdy na skateboardu? Nikdo, a přece je. Je samozřejmé, že každý cvik vychází z fyzických i psychických možností daného zvířete. I v přírodě medvědi stojí na zadních, lvi lezou po stromech a přelézají větve.

Už dlouho nejsou zvířata předváděna v legračních kostýmech. Neplní funkci šašků. Drezura nemá za cíl lidi rozesmát, ale ukázat jim harmonii mezi člověkem a zvířetem. Ukázat dospělým i dětem, že se jedná o inteligentní a chápavé tvory, že lze komunikovat i beze slov.

 

            NO DOBŘE, ALE CHUDÁCI ŽIJÍ V MALÝCH MARINGOTKÁCH

            Pravda je opět jiná. V dnešní době musí mít výběh, takže opravdu žádné malé klece, kde se zvíře sotva otočí. Je logické, že je menší, než v zoo, nicméně je nutné si uvědomit, že kvalita života se neodvíjí pouze od velikosti výběhu. To je patrné v některých zoologických zahradách. Šelmy v nich sice mají krásné výběhy, s bazénem a spoustou dalších vychytávek, ale ať je sebevětší, stejně se v něm nudí. Polehávají, pospávají, projevují stereotypní chování a mají-li štěstí, dostane se jim zpestření v podobě ukrytého kousku masa. Vždyť přece zoo ukazují návštěvníkům zvířata v přirozených podmínkách… Ale opravdu je schovaný kousek masa pro šelmy dostatečné zaměstnání mozku, zvlášť když víme, že se jedná o velmi inteligentní tvory?

V cirkusech můžeme vidět, že i s šelmami si člověk může utvořit vztah, být součástí smečky. Nemusí maso dostávat v krabici od bot, protože se s nimi pracuje. Dopoledne probíhá trénink, který zaměstná plnohodnotně jejich mozek, což je velmi důležité pro psychickou pohodu a o tu fyzickou se postarají nejen samotné cviky, ale i onen výběh a v neposlední řadě kvalitní krmení. Zdravé a prospívající zvíře, je takové, které je v psychické i fyzické pohodě. Ukazuje se, že v takovém stavu jsou i zvířata v cirkusech. Tak proč je zakazovat? Neměli by se naopak zoologické zahrady od cirkusů něčemu přiučit?

 

            JE TO TEDY KULTURA?

Vzpomeňme na úspěšnou knihu Cirkus Humberto od pana Eduarda Basse, podle které byl v roce 1988 natočen seriál.

„Taky myšlenka není všecko, moji drazí; myšlenka je ovšem vznešená věc a povinnost umělce, který chápe vznešenost, je odít ji formou, která je jí hodna.“ Píše se v tomto románu. I dnes je myšlenka cirkusového umění stejná, jakou ji poznal, před téměř sedmdesáti lety, pan Bass. Dětem ukázat kouzla a krásy, jež se tu odehrávají a rodičům připomenout, že i oni byli dětmi a napnuti očekáváním tehdy vstupovali do cirkusového šapitó. Již několik generací nás okouzlují artisté svou dovedností, klauni nás baví svými žertíky a zvířata, bez kterých by cirkus nebyl cirkusem, nám ukazují svoji krásu a majestátnost. Myslím si, že bychom měli své kulturní dědictví chránit, a tím cirkus se zvířaty bezesporu je.

Nechci nikoho tímto článkem odsuzovat za jeho názor, ani ten svůj vnucovat. Přála bych si, aby si každý občan a politik vyslechl i druhou stranu. A to nejen v této problematice. Každý by se měl na vlastní oči přesvědčit a až potom si udělat obrázek.

Škoda, že současné vládní nařízení tuto cestu poznání momentálně nedovolují, nicméně věřím, že až tato nepříznivá doba pomine, cirkusy se opět otevřou veřejnosti. Věřím, že iniciativa Cirkusy společně i cirkusy samotné budou dál ukazovat lidem svět za oponou, či tréninky, které už v minulém roce byly přístupné. V dnešní době je velmi jednoduché najít si informace na internetu. Bohužel ne vždy odpovídají skutečnosti.

Nakonec bych Vám ráda ukázala některé zajímavé články, případně organizace věnující se této problematice, které mě osobně obohatili a inspirovali k napsání tohoto příspěvku. Jestliže se budete doma nudit, čímž Vás nenabádám, abyste “flákali“ školu, nebo Vás toto téma zaujalo, můžete si je přečíst nebo pustit debaty s odborníky.

Blok vzdělané ženy a milovnice zvířat
článek z deníku.cz
oficiální stránky kampaně za cirkusy bez zvířat
Aktivisté versus cirkus
Cirkusy společně

Gabriela Jelínková, redaktorka časopisu LEF

 

 

 

Napsat komentář