V každém čísle časopisu se redakce snaží, aby byl obsah obohacený o životní moudra, příběhy a zkušenosti absolventů, zaměstnanců LDF nebo dalších významných osobností. Mě osobně mrzelo, že ještě nikdo neudělal rozhovor se členy redakce. Rozhodla jsem se tak učinit já, protože mě (a doufám, že i Vás) zajímá, proč jsou vlastně redaktoři redaktory.
Jakou střední školu jsi absolvovala?
Vystudovala jsem Českou lesnickou akademii v Trutnově.
Proč zrovna Mendelova univerzita a tento obor?
Mendelova univerzita hlavně proto, že se mi líbí dlouholetá tradice oboru lesnictví a lesnictví právě proto, že jsem chtěla pokračovat ve svém oboru.
Psala jsi v minulosti do jiného (nejen školního) časopisu?
Ne.
Slyšela jsi někdy o časopisu LEF předtím, než jsi přišla na LDF? Pokud ne, kdy prvně ses dozvěděla o jeho existenci?
O časopisu LEF jsem se dozvěděla až po nástupu na fakultu a konkrétně na první zahajovací schůzi.
Rozhodnutí podílet se na tvorbě časopisu LEF bylo tvé vlastní, nebo tě o to někdo požádal? Případně kdo?
Rozhodnutí bylo čistě mé a to tak, že jsem se zeptala, zda by nepotřebovali sem tam nějaký ten obrázek, protože mě baví kreslení.
Kolik příspěvků obvykle míváš v jednom čísle? A jaký mají charakter?
Příspěvek v čísle je v mém podání spíše ilustrace, ale třeba se to časem změní.
Zastáváš ještě nějakou jinou funkci (grafik apod.)?
Mám na starosti facebookový profil LEFa.
Být součástí časopisecké redakce a podílet se na vzniku jediné univerzitní studentské publikace – co to pro tebe znamená?
Určitě to pro mě znamená zkušenost a procvičování se jak v psaní, tak i v již zmíněném kreslení. Jednoduše mě to baví a ráda pomůžu.
Jak se ti (spolu)pracuje se zbytkem redakce?
Spolupráce je bezvadná, všichni v redakci jsou moc milí, obětaví a hlavně trpěliví.
Názvem filmu popiš šéfredaktora Míru 😀
Spolu to dáme
Co tě na tvorbě časopisu nejvíce baví?
Nejvíce mě baví spolupráce všech lidí v redakci a samozřejmě kreslení k daným tématům.
Je něco, co ve spojitosti s tvorbou nerada děláš?
Nerada se zapojuji do finančních věcí, jakou jsou třeba faktury. Vůbec tomu totiž nerozumím.
Jakou střední školu jsi absolvoval?
Českou lesnickou akademii v Trutnově.
Proč zrovna Mendelova univerzita a tento obor?
Město Brno nabízí spoustu možností vyžití, a jelikož jsem byl lesnictvím v dobrém poznamenán již na střední škole, tak to byla jasná volba.
Psal jsi v minulosti do jiného (nejen školního) časopisu?
Psal jsem spíše na svůj blog a čas od času jsem se věnoval soutěžím v oblasti poezie.
Slyšel jsi někdy o časopisu LEF předtím, než jsi přišel na LDF? Pokud ne, kdy prvně ses dozvěděl o jeho existenci?
Ne, neslyšel a dozvěděl jsem se o něm na cvičení s úžasnou cvičící Marií Balkovou.
Rozhodnutí podílet se na tvorbě časopisu LEF bylo tvé vlastní, nebo tě o to někdo požádal? Případně kdo?
Rozhodnutí bylo mé, sám jsem oslovil našeho šéfredaktora.
Kolik příspěvků obvykle míváš v jednom čísle? A jaký mají charakter?
Jelikož jsem se podílel zatím jen na jednom čísle, tak mohu vycházet jen z toho. Soustředím se na básně a pohybuje se to okolo tří příspěvků.
Zastáváš ještě nějakou jinou funkci (grafik apod.)?
Hlavní remcal 😀
Být součástí časopisecké redakce a podílet se na vzniku jediné univerzitní studentské publikace – co to pro tebe znamená?
Znamená to pro mě podílení se na něčem, co může mít určitý dosah a co má rozhodně smysl.
Jak se ti (spolu)pracuje se zbytkem redakce?
Skvěle.
Názvem filmu popiš šéfredaktora Míru 😀
Chyť mě, když to dokážeš.
Co tě na tvorbě časopisu nejvíce baví?
To, že mohu svou práci zveřejňovat i jinde než na internetu.
Je něco, co ve spojitosti s tvorbou nerad děláš?
Nerad dělám korekci textu.
Zeď nářků – místo, kde můžeš zanechat svůj vzkaz.
„Budoucnost je tvořena naší minulostí společně s přítomností, jedno bez druhého nemůže existovat.“ J.K.
Jakou střední školu jsi absolvovala?
Jako střední školu jsem si vybrala Střední lesnickou školu v Hranicích. Už ani nevím proč, ale byla to ta nejlepší volba v mém životě, jelikož jsem tam potkala svoji „druhou rodinu“.
Proč zrovna Mendelova univerzita a tento obor?
Mendelova univerzita byla jasná volba už od začátku, protože všichni moji kamarádi ze střední chtěli (a šli) do Brna. A navíc.. Praha? Komu by se tam chtělo. A proč Lesnictví? Protože je to životní styl. Kdo nezažije, nepochopí.
Psala jsi v minulosti do jiného (nejen školního) časopisu?
Ano, psala jsem, dokonce jsem byla i šéfredaktorka HOMELESU. HOMELES byla a stále je časopisem moji Alma mater.
Slyšela jsi někdy o časopisu LEF předtím, než jsi přišla na LDF? Pokud ne, kdy prvně ses dozvěděla o jeho existenci?
Než jsem nastoupila na vysokou, nikdy jsem o něm neslyšela. O jeho existenci jsem se dozvěděla až od Míry Šlachetky, shodou okolností bývalého šéfredaktora HOMELESU.
Rozhodnutí podílet se na tvorbě časopisu LEF bylo tvé vlastní, nebo tě o to někdo požádal? Případně kdo?
Ano, bylo moje vlastní. Kdo by nechtěl patřit do tak skvělé rodiny, jako je LEF?
Kolik příspěvků obvykle míváš v jednom čísle? A jaký mají charakter?
Zajímavá a přitom těžká otázka. Zatím jsem v časopise měla pouze dva články. A jaký charakter? Po pravdě – je mi jedno, co píšu. Od básniček až po rozhovory. Myslím si, že dokážu napsat jakýkoli typ příspěvku.
Zastáváš ještě nějakou jinou funkci (grafik apod.)?
Ne.
Být součástí časopisecké redakce a podílet se na vzniku jediné univerzitní studentské publikace – co to pro tebe znamená?
Znamená to pro mě strašně moc. Každý člověk chce někam patřit a já jsem ráda, že mohu patřit mezi LEFáky, protože jsou to strašně super lidi, pohodoví a přátelští, na které se mohu spolehnout.
Jak se ti (spolu)pracuje se zbytkem redakce?
Spolupracuje se mi se zbytkem redakce velice dobře.
Názvem filmu popiš šéfredaktora Míru 😀
Čtyři vraždy stačí, drahoušku.
Co tě na tvorbě časopisu nejvíce baví?
To, že se mohu svobodně vyjádřit, ventilovat své myšlenky a názory.
Je něco, co ve spojitosti s tvorbou nerada děláš?
Nerada dodržuji termín odevzdání článku 😀 Tedy, nejde mi to. Ale myslím si, že s tím mám problém každý. Doufám v to.
Zeď nářků – místo, kde můžeš zanechat svůj vzkaz.
Zůstaňte stejní.
Jakou střední školu jsi absolvovala?
Gymnázium K. V. Raise v Hlinsku.
Proč zrovna Mendelova univerzita a tento obor?
Protože na Lékařské fakultě MUNI mají moc těžké přijímačky z chemie. A protože na LDF jsem stejně chtěla víc, les byla první volba od doby, kdy jsem začala chtít jít na VŠ a zjistila jsem, že se lesnictví nebo krajinářství dají studovat.
Psala jsi v minulosti do jiného (nejen školního) časopisu?
Ano, ve skautu. Jmenoval se Měsíční nočník Stonožek a byl to občasník. Vycházel pouze v noci v nákladu tak 10 ks. Byl ručně vybarvovaný pastelkami a psali jsme ho na počítači s Windows 1996. A Stonožky se jmenovala moje skautská družina, která funguje dodnes – kompletně na mateřské (kromě mě), takže už časopis nějaký ten rok nevyšel. Už si nevzpomínám, o čem jsme tam psali, ale to nadšení bylo obrovské.
Slyšela jsi někdy o časopisu LEF předtím, než jsi přišla na LDF? Pokud ne, kdy prvně ses dozvěděla o jeho existenci?
Před tím jsem o něm neslyšela a dozvěděla jsem se o něm tak, že se prodával dole u schodů a nešlo si nevšimnout a nekoupit.
Rozhodnutí podílet se na tvorbě časopisu LEF bylo tvé vlastní, nebo tě o to někdo požádal? Případně kdo?
To bylo v Greenu, časopis vedl Ondra Pálka a on mě nejspíš překecal.
Kolik příspěvků obvykle míváš v jednom čísle? A jaký mají charakter?
Mívám pravidelně rozhovory s absolventy, které v tomto čísle zrovna tedy nejsou (ale příště budou) a jinak je to všechno možné, raději dělám pokaždé něco jiného.
Zastáváš ještě nějakou jinou funkci (grafik apod.)?
Řekla bych, že ano, ale to nemá název.
Být součástí časopisecké redakce a podílet se na vzniku jediné univerzitní studentské publikace – co to pro tebe znamená?
LEF je prostor s takovou tajemnou duší, nemusí se řídit pravidly, je obrovsky svobodný. V porovnání se staršími čísly a generacemi je v něm hezky vidět, jak už jsem jiní, jak je jiná doba. Je to v podstatě taková kronika, odraz nás. Zvláštní pocit, když si otevřu první číslo a uvědomím si, že LEF stále existuje.. to se asi nedá popsat.
Jak se ti (spolu)pracuje se zbytkem redakce?
Příjemně, je to milá parta, v poslední době se skvělými nápady. A i díky ní si přijdu občas nějak mladší.
Názvem filmu popiš šéfredaktora Míru 😀
Mira je Frank. Ale nevím, jak se ten film jmenuje.
Co tě na tvorbě časopisu nejvíce baví?
Vymýšlení, co v něm bude a moment, když vyjde. To mezitím je taky fajn, někdy mám problém naplnit ten nápad patřičným obsahem, ale to je možná právě ten nejcennější proces. V poslední době mě moc baví Teams schůze, ale snad budou brzy i nevirtuální.
Je něco, co ve spojitosti s tvorbou nerada děláš?
Číst to po sobě.
Zeď nářků – místo, kde můžeš zanechat svůj vzkaz.
Mě se zrovna teďka nechce brečet.
Jakou střední školu jsi absolvoval?
Se silným sebezapřením a touhou po střední lesnické jsem absolvoval gymnasium, za což jsem nakonec, vzhledem k určitým životním událostem, nesmírně rád.
Proč zrovna Mendelova univerzita a obor Lesnictví?
No, to je poměrně na dlouhé vyprávění, ale ve zkratce… Můj dědeček, rodák z Orlických hor, celý život pracoval jako lesník. Občas mě, jako malého, brával se sebou, když přijeli zavzpomínat staří lovečtí hosté ze zahraničí. A tak jsem tenkrát začal tíhnout k mým milovaným „Horám“ a k lesu, takže jsem už tehdy chtěl na „lesárnu.“ Při takových setkáních jsme potkávali i dědovi bývalé spolupracovníky, kteří „měli“ všichni převážně Brno. Později, v maturitním ročníku, mi ještě do života vstoupil „náš revírník,“ kterému vděčím vskutku za hodně, takže se sluší, abych mu tu poděkoval. No, tenhle můj mentor „má,“ jak „náš“ gympl, tak i Brno. Takže když jsem se pak po letech od svého dětství rozhodoval, byla volba v tomto směru poměrně jednoduchá, natož přihlédnu-li k tomu, že se mě pobyt v Praze mimo historické centrum poměrně hnusí.
Psal jsi v minulosti do jiného (nejen školního) časopisu?
Napsal jsem do Gympláku dva nebo tři příspěvky.
Slyšel jsi někdy o časopisu LEF předtím, než jsi přišel na LDF? Pokud ne, kdy prvně ses dozvěděl o jeho existenci?
Než jsem přišel na fakultu, tak jsem o LEFu neslyšel. A poprvé? No, asi v květnu 2018, protože od té doby mám všechna čísla.
Rozhodnutí podílet se na tvorbě časopisu LEF bylo tvé vlastní, nebo tě o to někdo požádal? Případně kdo?
Á… To je taky na složitá historka. Zestručněno… Šel jsem jednou Mírovi cosi, nesouvisejíce s mým možným působením v LEFu, sdělit. Nevím jak, ale nějak mě onehdy, mezi dveřmi ukecal, nebo použil černou magii, nebo nevím… Každopádně jsem odcházel se zadaným článkem o posluchárnách.
Kolik příspěvků obvykle míváš v jednom čísle? A jaký mají charakter?
Mívám jeden. Poprvé jsem psal o mužích a posluchárnách, jejichž jména nesou. Teď píši zkratkovité životopisy jednotlivých pánů.
Zastáváš ještě nějakou jinou funkci (grafik apod.)?
Nevím o tom, tak doufám, že ne. 😀
Být součástí časopisecké redakce a podílet se na vzniku jediné univerzitní studentské publikace – co to pro tebe znamená?
Možná to bude znít v něčích uších cynicky, ale asi to není natolik osobní, než aby to pro mě něco znamenalo. Prostě mě to baví a dělám to rád. Třeba se jednou ohlédnu a bude to znamenat hodně, ale teď těžko říct, natož co.
Jak se ti (spolu)pracuje se zbytkem redakce?
Skvěle. Musím poděkovat Mírovi, že mě k LEFu přivedl, a že mi zatím vždycky sehnal krásné fotky osobností k mým článkům. Jinak mám spíš já máslo na hlavě, co se termínů týče. Co bych tu chtěl ale vyzdvihnout je hlavně neutuchající energická podpora našeho šéfredaktora, který má pochopení, jak osobní, tak i vůči stylistice, čehož si nesmírně cením.
Názvem filmu popiš šéfredaktora Míru 😀
Jáchyme, hoď ho do stroje
Co tě na tvorbě časopisu nejvíce baví?
Baví mě si něco zajímavého načíst, stejně tak jako to zpracovat. Ale hlavně mě baví, že „musím“ to, co mě baví.
Je něco, co ve spojitosti s tvorbou nerad děláš?
Asi jsem spíš vypravěč, proto nerad píšu zkratkovitě, jako je potřeba tady. A někdy nerad píšu spisovně, když to není nutno, též jako tady. Vězte, moje dlouhé a nespisovné úvahy číst nechcete 😀
Zeď nářků – místo, kde můžeš zanechat svůj vzkaz.
TEMPUS FUGIT, CARPE DIEM ET MEMENTO MORI
Jakou střední školu jsi absolvoval?
Jelikož jsem ze Dvora Králové nad Labem, vystudoval jsem Českou lesnickou akademii v Trutnově, protože je to blízko. Tehdy jsem se hlásil ještě na školu do nedaleké Nové Paky, obor kuchař, ale naštěstí zvítězila lesárna a já se stal lesníkem a ne špatným kuchařem.
Proč zrovna Mendelova univerzita a obor Lesnictví?
Ze střední školy jsem měl dobrý základ a i přes to, že jsem říkal, že na vysokou školu nikdy nepůjdu, bylo Brno jasná volba. Je klidné, i když trochu zadoměné. Praha je moc rušná.
Psal jsi v minulosti do jiného (nejen školního) časopisu?
Nikdy jsem na to nenašel odvahu. Vždy jsem si říkal, že by čtenář mohl zjistit, že je to blbé.
Slyšel jsi někdy o časopisu LEF předtím, než jsi přišel na LDF? Pokud ne, kdy prvně ses dozvěděl o jeho existenci?
Poprvé jsem se o LEFu dozvěděl na úvodu do studia v prvním ročníku bakalářského studia, tehdy mě to ale mnoho neoslovilo.
Rozhodnutí podílet se na tvorbě časopisu LEF bylo tvé vlastní, nebo tě o to někdo požádal? Případně kdo?
Víceméně to bylo mé rozhodnutí, začal jsem se více stýkat se současným šéfredaktorem LEFa a on mě zaúkoloval. Myslím si ale, že naše vzájemná spolupráce je plodná.
Kolik příspěvků obvykle míváš v jednom čísle? A jaký mají charakter?
Většinou mívám jeden příspěvek. Můj první byl rozhovor. Ale zdá se, že jsem byl od dalšího čísla trochu zaškatulkován do škatule „píše povídky“.
Zastáváš ještě nějakou jinou funkci (grafik apod.)?
Pokud ano… tak o ní nevím a asi ji tím pádem celkem flákám.
Být součástí časopisecké redakce a podílet se na vzniku jediné univerzitní studentské publikace – co to pro tebe znamená?
Je to úžasná zkušenost a pro mě osobně i pocta. Je to zážitek vidět, jak dokážeme být produktivní a vytvořit něco co má hlavu a patu a taky své čtenáře. Člověk má potom pocit, že to, co dělá má smysl, a to je důležité.
Jak se ti (spolu)pracuje se zbytkem redakce?
Myslím si, že jsme dobrý tým. Funkce jsou dobře dané, takže si ani do své zahrádky navzájem nelezeme.
Názvem filmu popiš šéfredaktora Míru 😀
Ducháček to zařídí
Co tě na tvorbě časopisu nejvíce baví?
Že se můžu nějakým způsobem kulturně vyřádit.
Je něco, co ve spojitosti s tvorbou nerad děláš?
Nerad dělám něco, s čím nesouhlasím, něco v čem nevidím kvalitní obsah a smysl. A taky když mi někdo opravuje můj rukopis! I když je to myšleno dobře… na tohle jsem háklivý 😀
Zeď nářků – místo, kde můžeš zanechat svůj vzkaz.
Nejsem si teď jistý? Musím si nejdřív nasadit jarmulku?
Jakou střední školu jsi absolvovala?
Chodila jsem na čtyřleté Gymnázium v Trutnově. Hlásila jsem se taky na Českou lesnickou akademii, ale tehdejší přijímací řízení, postoj vedení a přístup mých potenciálních spolužáků – to byla fakta, která mě odradila, zklamala.
Proč zrovna Mendelova univerzita a obor Lesnictví?
Jsem holka z vesnice, život bez lesa si nedokážu představit. Sami máme les, chtěla jsem (chci) se o něj umět starat. Se střední školou to nevyšlo, na vysokou už jsem se jinam nehlásila. Jednak jsem chtěla následovat kroky svého bratra, absolventa LDF, a jednak Praha nepřicházela v úvahu, mám z ní totiž deprese.
Psala jsi v minulosti do jiného (nejen školního) časopisu?
Prostřednictvím skautu jsem psala do Rtyňského zpravodaje krátké zprávy o roční činnosti družiny, kterou jsem vedla, a taky čas od času napíšu článek do našich Havlovických novin o skautské činnosti celého havlovického oddílu za uplynulý rok.
Slyšela jsi někdy o časopisu LEF předtím, než jsi přišla na LDF? Pokud ne, kdy prvně ses dozvěděla o jeho existenci?
O LEFu jsem se poprvé dozvěděla na úvodu do studia, kdy se prezentovaly sekce SPLDF.
Rozhodnutí podílet se na tvorbě časopisu LEF bylo tvé vlastní, nebo tě o to někdo požádal? Případně kdo?
Nemůžu říct, že by to bylo čistě moje rozhodnutí. Sice mě od první chvíle (tedy od prezentace LEFu na úvodu do studia) lákalo být časopiseckým pisálkem, protože jsem novinařinu zvažovala i jako obor VŠ, ale neměla jsem odvahu se o místo redaktora ucházet. Nechala jsem věci plynout a nakonec to byl Míra, kdo mne oslovil. Bylo to ve druhém semestru, sháněl někoho na psaní článku ke stému výročí fakulty a tvrdil mi, že mu někdo doporučil právě mě. Dodnes mi neřekl, kdo to tehdy byl, ale zabralo to.
Kolik příspěvků obvykle míváš v jednom čísle? A jaký mají charakter?
Mívám v každém číslem minimálně jeden příspěvek. Pokaždé píšu to, co je potřeba nebo to, co chci, nemám jen jednu „specializaci“. Od článku o slavných osobnostech LDF, přes anketu se zaměstnanci fakulty, až po horoskop.
Zastáváš ještě nějakou jinou funkci (grafik apod.)?
Mám na starosti LEFácký instagram, jestli se to dá považovat za funkci.
Být součástí časopisecké redakce a podílet se na vzniku jediné univerzitní studentské publikace – co to pro tebe znamená?
V první řadě je to pro mě čest. Psaní mě vždycky bavilo a podle výsledků z různých soutěží apod. mi to i docela šlo. Takže mít příležitost pracovat na něčem, co mě baví, co má smysl a ještě je to reprezentativní – to je úžasné. Ačkoli nejsme světoznámým časopisem, jsem hrdá na to, jak společnými silami vytváříme umění.
Jak se ti (spolu)pracuje se zbytkem redakce?
Myslím si, že jsme dobrá a sehraná parta. Spolupráce jde pak jedna radost, obzvláště při poradách, kdy každý přidá k nápadu kousek toho svého a dílo se pak daří.
Názvem filmu popiš šéfredaktora Míru 😀
Mission impossible
Co tě na tvorbě časopisu nejvíce baví?
Baví mě tvořit. Baví mě chvíle, kdy po zoufalém snažení bez nápadu vyplují napovrch neutuchající výplody mé fantazie. A hlavně společné brainstormingy.
Je něco, co ve spojitosti s tvorbou nerada děláš?
Nerada dávám svoje výplody na korekci někomu jinému, protože nechci, aby se cokoli změnilo. Svoje články odevzdávám až tehdy, kdy jsem s nimi sama spokojená (což někdy trvá dlouho), tudíž nestojím o to, aby byly pozměněny.
Zeď nářků – místo, kde můžeš zanechat svůj vzkaz.
Děkuji.
Jakou střední školu jsi absolvoval?
Absolvoval jsem Střední lesnickou školu v Hranicích.
Proč zrovna Mendelova univerzita a obor Lesnictví?
U mne to bylo složitější, jelikož jsem původně chtěl do Prahy, tak jsem se vůbec nepřipravoval na příjímací zkoušky na Mendelovu universitu, ale řekl jsem si, že podám odvolání a nakonec jsem zde. Rozhodující byl fakt, že sem šlo spoustu mých kamarádů.
Psal jsi v minulosti do jiného (nejen školního) časopisu?
Shodou okolností jsem byl šéfredaktorem už na střední, ale velmi krátkou dobu, jelikož jsem od přírody hyperaktivní, tak jsem musel upřednostnit školu.
Slyšel jsi někdy o časopisu LEF předtím, než jsi přišel na LDF? Pokud ne, kdy prvně ses dozvěděl o jeho existenci?
Před nástupem na LDF jsem o LEFu nikdy neslyšel. Nerad bych fabuloval, ale mám pocit, že jsem o něm poprvé slyšel na úvodním dnu do studia.
Rozhodnutí podílet se na tvorbě časopisu LEF bylo tvé vlastní, nebo tě o to někdo požádal? Případně kdo?
Při představování adeptů SPLDF jsem na sebe prásknul, že jsem psal do školního časopisu, a tak jsem měl svou působnost v časopise zpečetěnou.
Kolik příspěvků obvykle míváš v jednom čísle? A jaký mají charakter?
Zpravidla to bývá v rozsahu 1-2 článků, ale snažím se momentálně dát prostor novým talentům, kteří jsou na tom se psaním mnohem lépe. Vím, že velmi rád nad věcmi přemýšlím, tedy rád píši úvahy, ale lépe se mi píšou básně.
Kdy a za jakých okolností si se stal šéfredaktorem?
Mám pocit, že se to stalo po roce, tedy v druhém ročníku mého studia. Tedy skvělý Ondra Pálka myslím, bohužel ukončoval studium na VŠ zdárným absolutoriem. Od té doby LEF prošel vším možným a snad se mu povede jen a jen lépe.
Jaké to je, vést časopis a usměrňovat stádo divokých redaktorů?
Je to boj. Myslím si, že mohu být rád, že mám schopné redaktory, kteří jsou velmi benevolentní k mému občasnému časovému presu. Většinu onoho boje ale vedu sám se sebou.
Být šéfredaktorem časopisecké redakce a podílet se na vzniku jediné univerzitní studentské publikace – co to pro tebe znamená?
Obávám se, že nejsme jediní, ale jsme pokračování jediného studentského univerzitního časopisu, co se stavěl tehdejšímu komunismu a volal po demokracii. Snažím se stavět k tomuto odkazu s respektem.
Jak se ti (spolu)pracuje se zbytkem redakce?
Občas to skřípe, ale hlavní je se nezadřít.
Názvem filmu popiš redakci 😀
Občas si přijdu jako ve filmu The Post (v češtině se to jmenuje Akta Pentagon)
Co tě na tvorbě časopisu nejvíce baví?
Vidět výsledek společného úsilí a jak se s každým vydaným číslem posunujeme kousíček kupředu.
Je něco, co ve spojitosti s tvorbou nerad děláš?
Nenapadá mne nic konkrétního. Je mnoho věcí, které mne štvou, ale spíše ve spojitosti s mou tvrdohlavostí.
Zeď nářků – místo, kde můžeš zanechat svůj vzkaz.
Vzkaz pro budoucí (nejenom) šéfredaktory: Nejtěžší část vedení týmu je si přiznat, že za všechny chyby můžeš právě a jenom ty.
